Desatero správné péče 10 duvodu
o vnitřní vodovod

Co je vnitřní vodovod? Je to potrubí určené pro rozvod pitné nebo teplé vody po domě, které navazuje na
konec vodovodní přípojky nebo na jiný zdroj vody, a to včetně příslušenství a technických zařízení na ně
připojených.

  1. Odpovědnost.
    Vodárenská společnost je odpovědná za kvalitu dodávané vody pouze k vodoměru. Za vnitřní vodovod, účel, jemuž
    slouží, za jeho stav a případné ovlivnění kvality vody na kohoutku je plně zodpovědný majitel domu nebo bytu.
  2. Design.
    Návrh musí být zpracován odborně způsobilou osobou.Špatný návrh může vést k problémům s dostatkem a tlakem vody nebo naopak k plýtvání vodou, ke zbytečné stagnaci vody, či k její kontaminaci, k nadměrnému hluku v budově, snížení životnosti potrubí nebo ke znemožnění potřebné údržby.
  3. Volba materiálů.
    Vnitřní vodovod musí být proveden ze zdravotně nezávadných materiálů, které jsou
    kompatibilní s kvalitou distribuované vody. Nesprávné nebo nekvalitní potrubí může znehodnotit kvalitu
    vody na kohoutku po stránce pachové i zdravotní (kovy, organické látky, bakterie) – náprava takového
    stavu je pak mnohem dražší než počáteční koupě dražšího, ale kvalitního potrubí.
  4. Provedení.
    Montáž vnitřního vodovodu může při neodborném počínání a chybách způsobit škody.
    Protože to však nejsou škody typu exploze jako u chybné instalace plynu, ale jen takové, které se projeví
    postupně a pomalu, lidé si je většinou příliš nepřipouštějí. Svěřte instalaci jen odborně způsobilé osobě.
  5. Propojení s jiným rozvodem.
    Vnitřní vodovod připojený na vodovod pro veřejnou potřebu se podle
    zákona nesmí přímo propojovat s potrubím zásobovaným z jiného zdroje (např. studny). Stejně tak se
    nesmí vzájemně propojovat oddílné vnitřní vodovody různých druhů vod. Každé připojené zařízení,
    které by mohlo vést ke znečištění vody ve vnitřním vodovodu, musí mít ochranu proti zpětnému průtoku.
  6. Provoz.
    Jako jiná technická zařízení, i vnitřní vodovod vyžaduje pravidelnou vizuální kontrolu a určitou
    rutinní údržbu (ověřování funkčnosti armatur, výměna opotřebovaných částí, odpojení a přerušení
    provozu v případě delšího nepoužívání apod.).
  7. Stagnace vody.
    Vnitřní vodovod musí být navrhován tak, aby bylo zabráněno stagnaci vody. Stagnující
    voda je srovnatelná s potravinou s prošlým datem spotřeby. Nemusí sice nutně prodělat negativní změny,
    ale tyto změny proběhnout mohou a nemusí být patrné pouhými smysly.
  8. Staré materiály.
    Padesát a více let stará potrubí vnitřního vodovodu mohou korodovat a dodávat hnědě
    zakalenou vodu, nebo být zarostlá vodním kamenem a nepříjemně snižovat tlak vody. Pokud je ale
    vnitřní vodovod ještě předválečný a vyroben z olova, na kvalitě vody to svými smysly nepoznáte. Voda
    z takového vodovodu může být riziková pro malé děti a těhotné ženy. Bydlíte-li ve starém domě, který
    neprošel rekonstrukcí, ověřte si, nemáte-li v domě dosud rozvody vody z olova.
  9. Úprava vody.
    Zařízení na úpravu vody uvnitř budov nesmí způsobovat nadměrnou spotřebu nebo
    plýtvání vodou. Úprava vody nemá kompenzovat nesprávný návrh vnitřního vodovodu nebo nevhodnou
    volbu jeho materiálů. Volba nesprávné technologie úpravy může napáchat více škody než užitku.
  10. Legionely.
    Rozvody teplé vody, pokud je její teplota nižší než 55 °C, mohou být osídleny bakteriemi
    rodu legionela. Lidé s oslabeným imunitním systémem se mohou nakazit při vdechnutí aerosolu při
    sprchování a onemocnět vážným zápalem plic. Především tyto osoby by měly dbát na to, aby kvalita
    jejich teplé vody byla v tomto ohledu bezpečná.

zdroj: (http://www.szu.cz/tema/zivotni-prostredi/vnitrni-vodovod).